Sobota

Kategorie: křesťanství

Z hebr. šabat, »odpočívat«. Sobota je poslední, sedmý den židovského týdne. Je považován za den odpočinku od práce, den posvěcení a otevření se člověka Bohu. Povinnost ctít sobotu, patřící mezi deset - přikázání (Ex 20,8-11, Dt 5,12-16), vychází na jedné straně z ohledů na člověka a zvířata (Ex 23,12, Dt 5,14), na druhé straně pak z důvodů náboženských, jako vzpomínka na Boha, jenž si sedmého dne své tvůrčí činnosti odpočinul (Gn 1.2,3), umožnil odejít svému lidu z Egypta (Dt 5,5) a uzavřel s ním - smlouvu (Ex 31, 12-17). Kromě - obřízky je slavení s. znamením, která odlišuje - židovství od jiných národů a náboženství. Předpis o sobotě, na který byl postupem času kladen větší a větší důraz, zahrnuje kromě jiného i zákaz obchodování (Am 8,5), možnost vykonat jen vymezený kus cesty (Ex 16,29, sobotní chůze, Sk 1,12). Protože kromě toho není dovoleno zapalovat oheň (Ex 35,3), vařit a péci (Ex 16,23), pokrmy se musí připravit den předem, čili v den přípravy ( - parasceve, Mt 27,62, Jan 19,31.42). Strach ze zneuctění s. míval fatální následky (1 Mak 2,32-41). S. začínala večer předešlého dne zapálením sobotních světel (hadlaqah) v soukromých domech, přijetím (Qabbalat šabat) v - synagoze, kde se následujícího dne koná obřadní slavnost a v rámci obřadu kiduš se pronáší požehnání nad kalichem vína. S. končí večerní modlitbou a požehnáním havdala (»oddělení s. od všedních dnů«). Výtky Ježíše jakožto pána s. (Mt 12,8) proti formálnímu dodržování sobotního klidu zaznívají ve slovech: »Sobota je učiněna pro člověka, ne člověk pro sobotu« (Mk 2,27). Na rozdíl od židů slaví křesťané první den týdne ( - neděli) jako den Ježíšova - vzkříšení (»den Páně«).

Vyhledej další hesla s podobnou navigací

křesťanství



Copyright iEncyklopedie.cz