Sofronios

Synonyma hesla: Sofronius Jeruzalémský

Kategorie: osobnost křesťanství

Časové zařazení: 7. století

Sofronios z Jeruzaléma je jedním z nejproslulejších zástupců východního dyotheletismu, který se sice od západní nauky o dvou Kristových přirozenostech v jedné osobě zásadně neliší, i myšlenková schémata se sobě podobají, ale liší se v konkrétních přesných formulacích. Nebylo by správné odbýt horlivost těchto dyotheletiků jako ryzí scholastiku, jako zanícení pro co nejpřesnější a nejpreciznější formulace. Jde jim spíš o to, přísně odlišit to, co lze poznat pouze duchovně, od jakýchkoli tělesných atributů. Proto se také zříkají veškerého eticky podmíněného určení lidské vůle a lidského jednání a soustředí se na čistý pojem, tak jak je.
Sofronios pocházel z Damašku, kde se mu také dostalo vynikajícího filozofického vzdělání. Snad byl učitelem řečnictví, než vstoupil do Theodosiova kláštera u Jeruzaléma. Odtud podnikal s Janem Moschem daleké cesty, takže přišel i do Egypta a do Říma, kde Jan roku 619 zemřel. Protože se tehdy již diskutovalo o problému dvou či jedné vůle jediného subjektu osoby Ježíše Krista, pravděpodobně už v Římě se Sofronios důkladně seznámil se západním chápáním nauky o dvou přirozenostech. A zřejmě také pochopil, proč se na Západě v otázce dvou vůlí a dvou energiích Ježíše Krista přijímaly a musely přijmout jasně definované nauky.
Na jedné ze svých pozdějších cest disputoval v Alexandrii spolu s patriarchou Kyrem, který si na přání císaře Herakleia osvojil nauku o jediné energii (bytí Ježíše Krista je opsáno jedinou „energií“, tedy jedinou, vnitřně nerozlišenou existencí), a následně se vydal do Konstantinopole k patriarchovi Sergiovi, kterého rovněž upozornil na nebezpečné důsledky této nauky. Sergios ihned pochopil, že je ohrožen právě uzavřený mír s monofyzity. Ustoupil od šíření nauky o jedné energii a vrátil se k nauce o jediné vůli, která tehdy nevypadala zákeřně. Ve skutečnosti ale záludná byla: vůle, jak by se zdálo, nezastupuje celý jednající subjekt – osobu – ale patří k přirozenosti. Mluvit o jediné vůli Božího Syna tedy rozhodně není dobrou cestou, jak vyjádřit tajemství osoby vtěleného Slova. Pozdějším výsledkem těchto diskusí byla tzv. Ekthesis (638) císaře Herakleia, jejímž cílem bylo zachování míru s monofyzity. Toto dílo se chtělo vyhnout úskalí mluvit o jedné energii nebo o dvou způsobem, jejž schválil papež Honorius: Ekthesis zakazovala vést spor o této otázce a vyhlásila, že Kristus vykoupil svět jednou božsko-lidskou vůlí. To byl výrok, k němuž se mohli hlásit jak východní monofyzité, tak i dyofyzité, a tak se zdálo, že mír je zachráněn.
Sofronios zužitkoval své dosavadní rozhovory tak, že po povýšení na jeruzalémského patriarchu (634) rozeslal synodální list, v němž ještě jednou důkladně vyložil nauku o dvou energiích. V roce 637 se Jeruzaléma zmocnili Arabové; Sofronios zemřel roku 638.
Zřejmě kolem roku 633 sepsal Sofronios florilegium složené ze 600 svědectví Otců na podporu nauky o dvou energiích; spis se ztratil. Zachoval se zmíněný synodální list (v aktech 6. koncilu). Dále Sofronios napsal z vděčnosti životopis egyptských světců Kyra a Jana, u jejichž hrobu našel pomoc (Sofronios se zmiňuje o jakési oční chorobě; není jasné, zda lze tento údaj brát doslova, či obrazně). Dále se zachovalo 11 kázání a 23 ód k církevním svátkům.
Heslo převzato z knihy Slovník starokřesťanské literatury, kde najdete i českou literaturu do roku 2005.

Vyhledej další hesla s podobnou navigací

osobnost

křesťanství

7. století



Copyright iEncyklopedie.cz