Sókratés

Kategorie: osobnost

Místní zařazení: Řecko

Časové zařazení: antika 5. stol.př.n.l.

(*Athény 470 - +Athény 399 př. Kr.). Vedle Aristotela a Platóna asi nejvýznamnější řecký filozof přemohl svou antropologickou etikou dosud převládající kosmologickou přírodní filozofii a etický relativismus sofistů. Žádné Sókratovy spisy se nedochovaly. Znalost jeho často ironické nauky se opírá o zprávy jeho žáků Xenofonta a Platóna. První velký etik vycházel z toho, že to, co je mravné, je poznatelné a může být sdělováno, a že vědomí mravnosti má za následek konkrétní mravní jednání. Podkladem mravnosti je vědomí člověka o sobě a nikoli předem daná pravidla, jako stát a náboženství. I když ztotožňoval vědění s ctností, poslouchal Sókratés tajemný vnitřní hlas, boží "daimonion", který vedl jeho jednání. Nejvyšší ctností mu byla skromnost, kterou chápal jako blízkost boha. Taková nauka podvracela řád athénské polis, takže Sókratés byl pro "svádění mládeže" a "zavádění nových bohů" odsouzen k smrti.

Vyhledej další hesla s podobnou navigací

osobnost

5. stol.př.n.l.

Řecko

antika



Copyright iEncyklopedie.cz