iEncyklopedie.cz

Jako charismatičtí vůdcové svého rodu nebo kmene, možná i více kmenů, podíleli se soudcové (hebrejsky šôfetím) v době mezi Jozuem a Samuelem rozhodující měrou na záchraně izraelského národa při několika nepřátelských útocích. Jejich činy jsou popsány ve starozákonní knize Soudců. Rozlišuje se šest velkých soudců Otní'el, Ehúd, Bárak (s Debórou), Gedeón (se svým synem Abimelechem), Jiftách a Samson, od šesti malých: Šamgar, Tóla, Jair, Ibsán, Elón a Abdón. Charakteristická pro Knihu soudců je přísná víra v odplatu. Podle ní se odpad od Boha trestal bez odkladu neštěstím a katastrofami; obráceně příklon k Bohu přináší automaticky štěstí.