Spása

Kategorie: religionistika

Dosáhnout spásy a odvracet neštěstí patří k nejdůležitějším snahám člověka ve styku s nadpřirozenými mocnostmi. Ve všech náboženstvích je nějaký "spasitel", který je buď bohem nebo polobohem. Spása byla chápána duchovně a vztahovala se stále více k věcem posmrtného života. V rámci mysterických kultů a náboženství spásy se udála tato změna významu radikálně: spasitel se změnil v postavu mesiáše a vykupitele, na jehož zjevení se koncentrovaly naděje lidí. I helénističtí králové a později římští císařové se považovali za spasitele: s nástupem jejich vlády se spojovalo současně očekávání éry spásy, tj. míru a blahobytu. V křesťanské souvislosti znamená "spása" v prvé řadě osvobození od viny a záchranu před smrtí. Naděje na spásu jsou charakteristické pro zcela určitý typ náboženství, v jehož středu je božský spasitel, vykupitel a mesiáš. Přitom se spása spojuje často se sebeobětováním tohoto božského spasitele, který umírá a vstává z mrtvých. Ruku v ruce s tím jdou i zcela určité představy o světových dějinách jako dramatu spásy, na jehož konci stojí vítězství dobra a znovunastolení rajského původního stavu. Kristus jako božský "Spasitel" nese tento nárok už ve svém titulu. Avšak jeho "spása" není z "tohoto" světa, stejně jako jeho "království", nýbrž směřuje k vysvobození od smrti a zatracení (viz dějiny spásy).

Vyhledej další hesla s podobnou navigací

religionistika



Copyright iEncyklopedie.cz