iEncyklopedie.cz

Veřejné uctívání mučedníka nebo vynikajícího křesťana uznává římskokatolická a pravoslavná církev po podrobném zkoumání. Uctívání svatých v dřívějších dobách potvrzovala církev někdy i dodatečně bez dalšího formálního zkoumání. Papežské schvalování kultu svatých bylo kodifikováno za papeže Alexandra III. v r. 1181 a rozpracováno Řehořem IX. (1227-1241). Od r. 1555 převzala kanonizační procesy Kongregace posvátných obřadů, která od r. 1625 provádí i beatifikační procesy (blahořečení, do té doby v pravomoci sídelních biskupů). Nejnověji je problematika zpracována v církevním právu (viz Codex iuris canonici) a konstitucí Jana Pavla II. Divinus perfectionis Magister z. r. 1983. Kanonizační proces zkoumá život kandidáta (vita), ctnosti (virtuta), případně mučednictví a zázraky (martyrium a miracula). Konečné rozhodnutí záleží na papeži.