Svoboda svědomí

Kategorie: křesťanství

Jde o základní právo člověka. Tak je chápána v NZ a církevní praxi prvních tří staletí. V církvi se však tato orientace změnila poté, kdy koncem 4. stol. bylo za císaře Theodosia (379-395) křesťanství povýšeno na státní náboženství. Strohé církevní chápání pravdy v období středověku a zneuznání důstojnosti jednotlivce na úkor ideální jednoty vedly k nesnášenlivosti odporující - evangeliu a k násilnému pronásledování jinověrců. K postupné změně došlo až v období humanismu a pokračovalo díky zkušenosti s - protestantskou reformou (pojem svoboda svědomí se objevuje poprvé za jednání o Vesfálském míru r. 1648) a především pak za osvícenství s jeho liberálními postoji. Navzdory tomu jak Řehoř XVI. svou encyklikou Irari vos (1831), tak Pius IX v Quanta cura (1864) ostře odsoudili sv. sv. v neposlední řadě jako reakci na rostoucí přizpůsobování se lidského smýšlení moderním myšlenkám a jako reakci na lhostejnost k náboženským otázkám, šířící se mezi křesťanským lidem. Ke změně postoje došlo teprve v encyklice Immortale Dei (1885) Lva XIII. Církevní výuka si však ponechala výhrady k posuzování idividuálním svědomím. Plné uznání svobody svědomí se znovu prosadilo po 2. - vatikánském koncilu zveřejněním dokumentu Dignitatis humanae.

Vyhledej další hesla s podobnou navigací

křesťanství



Copyright iEncyklopedie.cz