Syrské náboženství

Kategorie: religionistika

Místní zařazení: Sýrie

Časové zařazení: starověk

Starosyrský panteon je nám znám nejlépe podle textových nálezů ve městě Ugarit. Ačkoli Sýrie se v předhelénské době vyznačovala většinou politickou roztříštěností, byly náboženské představy přesto podivuhodně jednotné. Byly sice regionální rozdíly v pojmenování jednotlivých bohů, ale obsah byl stejný. Spojení stvořitelského s aspektem přinášejícím plodnost, nečas a bouři, bylo centrální téma ugaritsko - fénických představ boha. V Ugaritu uctívali boha Ela, jehož manželkou byla Aširat. Po něm následoval Baal, syn Dagona, boha počasí. Bohy počasí uctívali ve starém Orientě především v těch krajinách, kde hospodářství záviselo na dešti a nespočívalo na zavodňování jako v jižní Mezopotámii. Tak měli bohové počasí také v Malé Asii vynikající význam (viz chetitské náboženství). V syrské mytologii způsobovala smrt boha počasí sucho, zpustnutí a smrt. V jeho kultu hrály přírodní jevy významnou roli. Baal se těšil velké úctě v mnoha krajových variantách, takže Starý zákon mluví dokonce o Baalech. Baalův kult se rozšířil v průběhu helénistických a římských dobývání po celém Středomoří. Velké svatyně byly v Baalbeku a Palmyře. Protivníkem Baalovým byl bůh smrti Mot. Nejdůležitějšími bohyněmi byly Atirat a její dcera Anath a Astarta. Astarta odpovídá akkadské Ištar a byla bohyní lásky, ale i války.

Vyhledej další hesla s podobnou navigací

religionistika

Sýrie

starověk



Copyright iEncyklopedie.cz