Táborité

Kategorie: křesťanství

Podkategorie: duchovní hnutí reformace

Místní zařazení: Čechy

Časové zařazení: 15. století

Příslušníci nejradikálnějšího křídla - husitů, kteří si v roce 1420 vybudovali své středisko na hoře v jižních Čechách, kterou nazvali »Hora proměnění Páně Tábor« (srov. Sd 4,6). T., kteří očekávali apokalyptický konec časů, usilovali o zavedení absolutně křesťanského společenského řádu, kde by se Boží zákon jakožto zcela přirozené právo a radikální zákon Kristův vztahovaly na celý společenský život, a společnosti by ho vnutilo křesťanské společenství, bojující ve jménu Božím. Uvažovali o »svaté válce« způsobem revolučnějším než byl starozákonní a jejich vzorem byl teokratický stát z židovského období. Táborští bohoslovci založili vlastní kněžský řád v čele se zvoleným seniorem (»biskupem«) Mikulášem z Pelhřimova. Radikálně zjednodušili - eucharistické obřady, které konali v řeči lidu. Odstranili ornáty, sochy a obrazy. Velký důraz kladli na četbu Písma ( - bible), kázání ( - homilie) a lidový zpěv při bohoslužbách. Odmítali modlitby ke svatým se zdůvodněním, že - svatí nám slouží svým příkladem, avšak nikdo nemá větší porozumění pro naše potřeby než Pán Ježíš Kristus. Táborští bohoslovci odmítali trest smrti a nejméně od r. 1426 i náboženské války (klatovská synoda). Táborské názory a náboženské zvyklosti byly ostatními - husity (utrakvisty) ostře odmítány. Pozdní utrakvismus, oklamaný ve své naději na uznání katolickou církví, mnohé z táborských zásad postupně přejímal. Táborská teologie silně ovkivnila i Jednotu bratrskou ( - Čestí bratři). Od roku 1427 vedli představitelé t. politická s králem Zikmundem. Po porážce polních vojsk u Lipan (1434) se Tábor spolu s ostatními městy táborského společenství podrobil Zikmundovi. Táborská církev si zachovala samostatnost až do r. 1452, kdy byli táborští kněží internováni Jiřím z Poděbrad.

Vyhledej další hesla s podobnou navigací

křesťanství

Čechy

duchovní hnutí

15. století

reformace



Copyright iEncyklopedie.cz