iEncyklopedie.cz

Tento pojem z polynéského výrazu tapu se skládá ze slovíček "ta" (označovaný) a "pu" (silný) a značí přeneseně "výrazný". Poprvé slyšel tento pojem na své plavbě kolem světa James Cook r. 1777 na ostrovech Tonga a přinesl jej do Evropy. Na jedné straně je "tabu" v úzkém vztahu k "maně", nadpřirozené a posvátné moci; tabu je stejně jako mana se svým negativním, nebezpečným aspektem oblastí zakázaného, chráněného a nepřístupného, jehož se nesmí jakkoli dotknout. Na druhé straně označuje "tabu" opak k "noa" - což je "volné, dovolené, bezpečné". "Tabu" a "noa" odpovídají našemu důvěrně známému protikladu "posvátného" a "profánního", přičemž tabu představuje posvátné, které přináší zkázu, je hrozivé a nebezpečné. Kdo a co je "tabu" ? Vše, co se pro svou svatost musí chránit před dotekem profánního: posvátná místa a fetiše nebo nositelé posvátné hodnosti, jako králové, náčelníci, kněží. Např. v "sakrálním království" je panovník obklopen nesčetnými tabu, která brání jakémukoli kontaktu posvěcené královy osoby s profánní oblastí: na krále se nesmí pohlédnout, dívat se na něho při jídle, dotýkat se nádobí, které používá atd. Při nedbání těchto pravidel člověku otekou klouby nebo oslepne. Podobně to platí při styku s obrazy božstev nebo maskami. Avšak tabu je nejen "čisté" svaté, nýbrž i "nečisté": těhotné ženy a šestinedělky jsou tabu, obdobně ženy při menstruaci a stejně tak každý, kdo přijde do styku s krví a smrtí nebo sám se prohřeší proti tabu. Nejsilněji je tabuizován styk se smrtí, protože smrt je nečistota.