Theodoretos

Synonyma hesla: Theodoretos z KyrruTeodoret z Kyrhu

Kategorie: osobnost křesťanství

Časové zařazení: 5. století

Theodoretos z Kyrrhu se narodil kolem roku 395 v Antiochii. Dostal velmi dobré vzdělání, které ho charakterizuje stejně jako jiné antiochijské učence té doby. Už jako mladý muž se v roce 423 stal biskupem v malém městě Kyrrhos, ležícím východně od Antiochie. Od začátku se vyznačoval horlivostí v plnění biskupských povinností. V roce 431, po vypuknutí nestoriánského sporu, uveřejnil polemický spis proti Cyrilu Alexandrijskému Vyvrácení dvanácti Cyrilových anatematismů. Theodoretos neviděl v Cyrilových monofyzitských názorech nic jiného než obnovení Apolinářova bludu, neboť se mu v obou případech jevily jako popření dokonalé lidské přirozenosti Ježíše Krista. Na efeském koncilu vystoupil jako vůdčí teologická osobnost antiochijské strany. Zkušenosti z koncilu zhodnotil ve spisu, který pojednával o koncilu a Cyrilově teologii a měl 5 knih. Z obou spisů se zachovaly jen fragmenty. Je pravděpodobné, že v roce 433 vypracoval formuli pro unii sjednanou mezi Antiochijskými a Alexandrijskými; zprvu se však k ní nepřidal, neboť by pak navzdory lepšímu poznání musel přiznat, že Nestorios skutečně zastával bludařské názory, pro které byl odsouzen. Teprve když bylo jasné, že jeho přistoupení k unii neznamená odsouzení Nestoria, podepsal ji.
Když v letech 448 a 449 spor znovu vzplanul, stal se Theodoretos přirozeně terčem pro Dioskura a jeho přívržence. Efeský koncil, na němž se podle císařského nařízení nesměl objevit, ho prohlásil za sesazeného, ačkoli odevzdal pravověrné vyznání víry a vyznal jednotu Kristovy osoby. Theodoretos apeloval na papeže Lva listem, v němž jasně nastínil spojení mezi západní a antiochijskou christologií. V jiných listech ze stejné doby zpracoval právě tak zřetelně monofyzitský charakter Cyrilovy teologie. Před chalcedonským koncilem zopakoval své odsouzení heretických názorů, jimž se dostalo označení nestorianismus, a byl uznán za pravověrného. Císař Justinián ve snaze získat opět monofyzity odsoudil jeho spisy proti Cyrilovi jako jednu z tzv. tří kapitol; pátý všeobecný koncil přijal tento rozsudek za svůj. V tehdejší náboženskopolitické situaci je pochopitelné obojí; ukazuje to též na skutečnost, že řecká církev vyšla v Chalcedonu vstříc západnímu pojetí víc, než jak to o sto let později považovala za obhajitelné. Právě proto, že v 6. století už nešlo o antiochijský, nýbrž o západní dyofyzitismus, stal se Západ centrem odporu proti odsouzení tří kapitol, a proto také se už tento odpor tolik neodvolával na Theodoretovo mínění, jako spíš na jeho odsouhlasení chalcedonským koncilem.
Heslo převzato z knihy Slovník starokřesťanské literatury, kde najdete i přehled autorových spisů a českou literaturu do roku 2005.

Vyhledej další hesla s podobnou navigací

osobnost

křesťanství

5. století



Copyright iEncyklopedie.cz