iEncyklopedie.cz

(1899–1992), arcibiskup pražský, teolog, kardinál, narozený ve Studénce (okr. Nový Jičín). V letech 1910–1918 studoval na Slovanském gymnáziu v Olomouci. Po maturitě vstoupil do Arcibiskupského semináře. Kněžské svěcení přijal v roce 1922 v Olomouci. Po dvojím působení na místě školního katechety – v Olomouci a v Kelči u Hranic na Moravě – byl povolán v roce 1934 za asistenta pro pedagogiku a katechetiku na Cyrilometodějskou bohosloveckou fakultu do Olomouce. Zde dosáhl doktorátu teologie. V roce 1946 se v Olomouci pro svůj obor habilitoval. O rok později byl jmenován mimořádným profesorem pro pedagogiku a katechetiku. Knižně publikoval mj. práce Pedagogika a Katolický katechismus. Papež Pius XII. ho v roce 1949 jmenoval světícím biskupem pro olomouckou arcidiecézi. V roce 1951 byl zatčen a o tři roky později internován v klášteře v Želivě. Poté působil v duchovní správě a v roce 1965 byl jmenován apoštolským administrátorem pražské arcidiecéze. Byl jediným českým neexilovým biskupem, který se mohl zúčastnit II. vatikánského koncilu. V době Pražského jara byl zvolen předsedou Díla koncilové obnovy. Dne 24. května 1976 byl jmenován kardinálem a 30. prosince 1977 pražským arcibiskupem. V posledních deseti letech komunistické vlády se stal svými postoji a kritikou porušování lidských práv velkou morální autoritou.
Heslo převzato z publikace: Malý slovník osobností českého katolicismu 20. století vydané nakladatelstvím CDK www.cdk.cz