iEncyklopedie.cz

127 let po koncilu kostnickém měl "svobodný křesťanský koncil" konečně dosáhnout církevní reformu a zaujmout postoj k reformačnímu hnutí Lutherovu, a tím rozštěpení církve. Koncil svolal papež Pavel III. na nátlak císaře Karla V., který požadoval dílčí reformu a celkovou obrodu církve. Závěry tohoto v pořadí 19. koncilu, konaného ve třech obdobích mezi léty 1545 a 1563 převážně v Tridentu během pontifikátů pěti papežů, signalizovaly ve středověkých církevních sporech obrat: do novověku vstupovaly již dvě křesťanské církve. Bylo obtížné uskutečnit 25 sezení, kterých se zpočátku účastnilo zprvu 31, nakonec 213 biskupů s hlasovacím právem. Byli totiž připuštěni i protestanští delegáti. Obtížná byla i tematika: projednávala se věroučná dogmata jako základ pro tridentské vyznání víry a jednalo se o vnitrocírkevní reformě. Ta zahrnovala i péči o katolické sebeuvědomění (za přispění jezuitů) podle buly o povolání z 19. 11. 1544, zvané "Juble Jerusalem".