iEncyklopedie.cz

Pojem N.T. vyjadřuje tajemství jediného Boha (Dt 6,4, Iz 45,5), který se zjevil ve třech osobách: jako Otec, Syn a Duch svatý. Ve SZ se projevil v předobraze, v NZ pak plně a zřetelně (Mt 3,16 a d., Mt 28,19, Mk 1,10nn, Lk 1,35, Lk 3,22, Sk 2,33, Sk 20,27), kde Pavel a Jan to vyjadřují trinitární formulací modlitby a víry (srov. 1 Kor 12,4-6, 2 Kor 13,13, Jan 14,17.21.23.26, Jan 15,26, Jan 16,7.13.17). Křesťanská tradice přijala tuto pravdu víry od prvních dob, Didaché (druhá pol. 1. stol.) doporučuje, aby - křest byl udílen »ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého«, ve stejném duchu jsou i doporučení Justinova, Irenea a Tertuliánova (2. stol.), pro něž »katolická víra spočívá v uctívání jednoho Boha v Trojici v jednotě, bez zmatku v osobách a bez odlučování podstaty: jiná totiž je osoba Otce, jiná Syna a jiná Ducha svatého, stejná sláva a stejně věčná velebnost« (symbol Quicumque, DS 75). - Tajemství N.T. je tedy ústředním tajemstvím křesťanské víry a křesťanského života a máme se na něm podílet zde na zemi v temnotě víry a po smrti ve věčném světle (srov. Kat. 232-267).