iEncyklopedie.cz

Nauka o všudypřítomnosti (ubiquitas) Boží (Lev I.: Deus totus ubique, Bůh je celý všude) chápané v christologickém smyslu (tak Augustin: Christus totus ubique, Kristus je celý všude). Představitelé středověkého nominalismu ho uplatnili jako první na skutečnou přítomnost Krista v proměněné - hostii. Tento problém svátostné christologie byl nastolen nejen nárůstem četnosti eucharistické bohoslužby, ale také nominalistickou naukou o - soupodstatnosti (chléb a tělo Krista existují v hostii zároveň jedno vedle druhého, na rozdíl od tomistické nauky o přepodstatnění ( - transsubstanciaci). Martin Luther (+1546) ve své nauce o Večeři Páně se přidržel soupodstatnosti a přijal tak rovněž u., zamítnutý naopak reformovanými církvemi ( - kalvinisty). Johannes Brenz (+1570) a Jakob Andreae (+1590), známý svým spisem Formula Concordiae, se přidali na stranu u. (eucharistické vyznání 1559) a říkalo se jim proto ironicky »ubiquisté«.