iEncyklopedie.cz

Hinduistické sanskrtské texty, některé ve volné próze, jiné ve verších, vznikaly mezi 8. a 5. stol.m př. Kr. Je tradováno asi 108 textů. Obsahují nauky řady "mudrců" a představují filozofické rozvedení bráhman (výkladů védských hymnů). Tvoří konec védského období a základ védánty. Slovo "upanišad" značí "přisednutí" a spojuje se s usednutím žáka u nohou učitele. Nejranější upanišady jsou jakýmsi komentářem k védám. Tradice védských sbírek se členila na různé védské školy, které tvořily své vlastní bráhmany a své vlastní upanišady. Ty zkoumají kosmos, člověka a přírodu, přičemž ztotožněním átmana, sebe, s brahma, nejvyšším kosmickým principem, dochází už k přechodu k nedualistické (advaita) védántě. Pozdější upanišady vykazují vlivy sánkhji a jógy. Zde se ztotožňuje brahma s bohem Brahmou, Višnuem nebo Šivou.