iEncyklopedie.cz

Pojem viny v náboženstvích starověku se velmi liší od křesťanské představy. To se jeví zvláště zřetelně v řecké tradici: hrdina, i když v individuálním smyslu nevinný, se zaplete, aniž to tuší nebo chce, do osudových souvislostí, a přes svou veškerou snahu je nakonec vinen. Na tomto nadindividuálním chápání viny spočívá princip krevní msty nebo příbuzenského věznění. Vina se dá přenést na nevinného, který jako zástupná oběť bere na sebe vinu jiných; je pak obětním beránkem, v tom smyslu bývá chápána i smrt Krista, obětovaného za hříchy lidstva a za jeho spásu. O vině v křesťanském smyslu (viz hřích.)