iEncyklopedie.cz

Otázka ženského klášterního života podle vzoru mnišských řádů s vlastní řeholí, která by byla schválena papežem (regula bullata), s klausurou a vlastní právní identitou byla projednávána už v benediktinské řeholi (kolem r. 540). Velké mnišské řády měly i ženské větve, které žily pod slibem čistoty, chudoby a poslušnosti. Ke svému životu používaly ženské řády řeholi podle mužské větve. Byly osvobozeny od těžké ruční práce a zaměřovaly se na intelektuální činnost (viz Hildegarda z Bingen, Kateřina Sienská), chudobu (viz Klára z Assisi), pokání, kontemplaci (viz Terezie z Avily), věnovaly se péči o nemocné, to vše vedle stálé modlitby, což tvoří dodnes základ ženských řádů.